Naším hostem je novinář, komentátor a vydavatel. Americký občan se znalostí mnoha jazyků včetně ruštiny, který ale už desítky let žije v České republice. Vydavatel bulletinu Fleet Sheet a Final Word. Pan Erik Best.

Pane Beste, jak vnímáte volební výsledek? Na jedné straně máme pohodlnou parlamentní většinu 108 hlasů, která s největší pravděpodobností sestaví vládu, ale na druhé straně je tady milion hlasů občanů, kteří nejsou zastoupeni v Poslanecké sněmovně, a pokud se podíváme na prostá matematická čísla, tak celou společnost bude reprezentovat vláda, která má dohromady 28 procent hlasů. Co to může způsobit?

Já si myslím, že to znamená, že vláda bude muset být opatrná a bude muset asi víceméně pokračovat v tom, co dělá Babišova vláda. Protože veřejnost to, víceméně, přijala – až možná na covidová opatření. Ale to také znamená, že pozice pirátů bude snížená, protože oni se považují za největší západní Evropany tady v ČR. A „západní“ a „česká“ politika se čím dál více rozchází – a tam bude problém, protože mají v té koaliční smlouvě různé věci, které jsou velice prozápadní, proamerické, ale nemyslím si, že česká veřejnost všechno přijme tak, jak si to představují Piráti.

Já bych se právě u těch pirátů velmi ráda zastavila. Včera skončilo pirátské vnitrostranické referendum, ve kterém Piráti rozhodli, že se stanou součástí vládní koalice. Ale vy jste také zveřejnil takový docela zajímavý a tweet s otazníkem, a sice, cituji: „Cizí státy investovaly do pirátů tolik nadějí, pak ti nevděčníci nejdou do vlády.“ To byl váš takový úsměvný otazník ještě před tím, než padlo rozhodnutí. Nicméně, mě by zajímalo, které státy a jaké naděje jste měl na mysli, když jste takto psal o pirátech.

Tak oni o tom otevřeně mluví. Pan Peksa minulý týden v časopise říkal, že mluvil s norským velvyslancem a že ten velvyslanec říkal, poté co slyšel, o všem, co všechno tady představuje Pirátská strana: „Aha, no tak vy jste mainstreamová strana, jako máme v Norsku.“ A já to vidím tak, že západní státy chtějí změny u nás, tady v ČR, v Maďarsku, v Polsku, a tak dále, a vytipovaly různé strany v každém státě. A tady jedna z nich, a možná i ta hlavní, je pirátská strana. Já vím z toho, co slyším od Američanů, že to je skoro favorit americké vlády. A myslím si, že ta pozice, jak jsem říkal před chvílí, je trošku ztížena tím, že budou mít jenom tři ministry. Mají jenom čtyři poslance. To znamená, že ta politika nebude tak aktivní, nebude tak jasná, nedokážou to, co chtěli. A to znamená, že bude na Západě trošku zklamání – pokud někdo jiný, možná TOP 09, tu politiku nebude dělat. Ale jak jsem říkal předtím, vidím tlaky ze strany veřejnosti, opozici k tomu. To znamená, že dokonce i kdyby tam byli piráti ve větším množství, tak si nemyslím, že by mohli úspěšně tu politiku propagovat.

Pojďme nyní k té koaliční smlouvě a právě k zahraniční politice, na kterou Vy jste odborník. Já nyní budu citovat z té koaliční smlouvy: „budeme prosazovat co nejtěsnější transatlantické vazby a rozvíjet blízký vztah s USA jak bilaterálně, tak v multilaterálních formátech.“ Pane Beste, Vy sám jste se před patnácti lety vyjádřil, že „Češi se obracejí k Americe, která neexistuje“, že si ji jaksi idealizují. Že je předlužená, přetížená a že její éra ve světě pomalu končí. Změnilo se podle vás něco? Vidí podle vás současná nastupující koalice spojené státy realisticky nebo se obrací k nějakému snu?

Ta pozice, ta situace, je podobná. A přesně v tom smyslu, jak jsem o tom mluvil, horší. Myslím si, že ten rozdíl je, že je větší snaha nás přesvědčit, že to tak není. Vložili to do koaliční smlouvy s tím, že nás chtějí přesvědčit, že vlastně to je ta stará dobrá Amerika. Že ta stará politika pokračuje.
A že všechno je tam v pořádku a my se teď máme se vším ztotožnit. Ale ve skutečnosti je to ta faleš. Není to tak. Ta situace je podstatně horší
a Američané to chápou. A je pro mě trošku legrační, že tady v ČR někteří politici nepochopili to, co řadový občan už pochopil.

Vy jste svým způsobem insider: nepochopili to čeští politici skutečně anebo je to z jejich strany hra pro české občany?

 Já si myslím že je to kombinace těch dvou věcí, ale opravdu si myslím, že ta propaganda nebo ta publicita, marketingová strategie, je tak silná, že je možné, to někdo nepochopil. A navíc je tam negativní motivace. Protože když já například – Američan, rodina je v Americe čtyři sta let, opravdu zbožňují ty ideály atd. – ale když já kritizuji tu politiku; ne ty ideály, ale tu současnou politiku války zadlužení a a propagování amerických zájmů

v zahraničí no tak já jsem co? Já jsem „antiamerický“. A to se často objevuje. A bude to čím dál tím víc. A politici tady to akceptují. Pochopili, že musejí víceméně propagovat to, co chce americká vláda. A ještě jedna věc. Co se týče těch peněz, myslím si, že málokdo to chápe, ale občas když – neříkám že politická strana bere peníze přímo od cizích států, to si myslím že asi tak není – ale určité neziskové organizace dostávají peníze od amerických nevládních nebo vládních organizací, je v těch smlouvách přímo napsáno, že musí obhajovat, propagovat zájmy Spojených států.

A to je podle zákona.

Můžete uvést takovou organizaci?

To bych musel mít před sebou. Myslím si, že asi největší taková organizace do toho patří. Ale konkrétně jsou to organizace, které dostávají peníze od National Emdowment for Democracy.

Chtěla jsem se zeptat na další věc: takové heslo v koaliční smlouvě, které se dost přetřásá na veřejnosti je: „Obnovíme tradici havlovské zahraniční politiky včetně podpory rozvojové a transformační spolupráce.“ Lze podle vás dělat Havlovu českou zahraniční politiku bez osobnosti a příběhu Václava Havla?

Já si myslím, že se o to snaží Miloš Vystrčil. A v něčem má úspěch. Myslím, že určitě on to považuje za úspěch. Ale zpátky k tomu, o čem se mluvilo: politika vůči Tchaj-wanu. Změnu začala propagovat Trumpova administrativa. V Americe jsme dlouhou dobu měli pevnou politiku, že podporujeme „jednu Čínu“, ale jenom neříkáme, která Čína je to ta „jedna“. Ale máme diplomatické vztahy s Čínou a pojďme bránit Tchaj-wan.

Ale tam začal Trump tu politiku měnit a začal propagovat větší vztahy s Tchaj-wanem a na to skočil Vystrčil. A to dělá dobře, ale on možná ani nechápe, že americká vláda chce touto politikou vytvořit dojem, že vlastně Amerika je silnější, než je a než může být. A místo toho, abychom propagovali pozitivní politiku vůči Tchajwanu, nakonec ta politika bude velice negativní, protože Čína ji bude používat na to, aby se stala ještě agresivnější. A tam je ten základ, to, co propagují čeští politici, se potom často stane velice negativní politikou pro ČR.

Takže se to obrátí proti nám.

Přesně.

Další teze: „provedeme revizi vztahů s Ruskem a Čínou.“ Jaké to bude mít důsledky? Co si pod tím máme představit?

O tom mluvil pan Lipavský. Byl jsem trošku překvapený, jak se k tomu vyjadřoval vyjadřoval tento týden v Respektu, protože nebyl tak jednoznačný, jak jsme si všichni mysleli. Co se týče Číny, tak chce víceméně, aby tu politiku stanovila Evropská unie. A já jsem to pochopil tak, že on chápe, že Česká republika není dost silná, aby propagovala zvlášť nějakou politiku vůči Číně a chce pomoci Evropské unii. Což si myslím nakonec dopadne tak, že to bude evropská politika a ne ta česko-čínská politika.

Euro-unijní politika.

 Ano. A co se týče Ruska, no tak říká, že chce, aby ČR už nebyla na seznamu nepřátelských států. A to si myslím, že bude těžší, protože tam Amerika opravdu řídí tu politiku. Myslím Vrbětice atd. To byl opravdu dobrý tah ze strany Spojených států – jak to propagovali. A já to beru tak, že Rusko nemá příliš velký zájem o lepší vztahy, pokud Česká republika bude trvat na tom, jak byly Vrbětice. Takže si myslím, že tam moc velká změna nemůže být.

Pane Beste, Vy jste řekl, že „řídí Vrbětice“. Přibližte nám, lidem, kteří nejsou insidery, jak to může vypadat. To se někomu do České republiky zavolá? Jak to může vypadat?

Já nevím, do jaké míry, ale určitě tam je nějaký zájem. Všechno to zase slouží k tomu, aby politika vůči Rusku a vztahy byly horší, a aby to vypadalo tak, že Amerika je ta silnější strana. A v něčem určitě je silnější. To jednoznačně. Ale my máme mít dojem, že Rusko je na tom tak mizerně, že cokoli, co my uděláme, prostě zhorší pozici Ruska. A to si myslím, že je chyba. Rusko taky přehání, říká, že „my už jsme úplně nezávislí, a jestli budou další sankce, nám nebude vadit, protože my jsme odolní,“ a tak dále – to taky přehánějí. Ale ta politika Ameriky je, abychom my měli pocit, že všechno v Rusku je špatně a všechno v Americe je dobré. a Vrbětice do toho zapadaly. Do jaké míry to řídili, to nevím, ale určitě ta interpretace byla – my jsme nedostali údaje, abychom mohli sami rozhodnout, jak a co se tam stalo.

Další teze koaliční smlouvy v zahraniční politice zní: „členství v EU považujeme za klíčové a prospěšné pro Českou republiku“. Je podle vás skutečně prospěšné pro Českou republiku členství v Evropské unii? Já připomínám, že je zadlužená, že ČR už zanedlouho bude čistým plátcem. Je zde spousta regulací. Státy se navzájem hádají o to, zda jsou právními státy, zasahuje do toho Evropská komise. Je zde nezvládnutá migrační politika. Je skutečně členství v EU pro ČR přínosem, nebo není?

Já na to odpovím podobně, jako odpovídám na dotazy ohledně Ameriky: stále si myslím, že Amerika je nejlepší místo na světě. A musím to říct jako Američan, ale já se obávám, co bude potom. Protože ta politika jde ve špatném směru. A ten výsledek asi bude špatný. A platí to taky pro EU. Myslím si, že zatím ČR lepší možnost nemá, ale ten směr je už viditelně špatný. A to je ten problém. A pokud EU nebo ČR nebo nějaká malá skupinka v rámci EU může tu politiku korigovat, tak si myslím, že není úplně všechno ztraceno.

Pane Beste, my náš rozhovor natáčíme v předvečer 32. výročí Sametové revoluce. Nicméně, málokoho by možná před těmi dvaatřiceti lety napadlo, že na onom Západě, ke kterému jsme vzhlíželi, vypnou média povolební projev prezidentu Trumpovi. A že třeba i u nás v ČR nyní budeme v situaci, kdy se budou rušit blogy blogerů, kdy se budou lidé pro názor vyhazovat z práce. Řekněte mi, jak vy vidíte svobodu slova?

To je těžká otázka. Protože my můžeme tady vést debatu, rozhovor. Můžeme říci, co chceme. Takže v tomhle smyslu svoboda slova existuje. Totéž v Americe: Trump sice už nemá Twitter, nemá Facebook, ale může založit, co chce, a může říci, co chce. Takže existuje, ale je svoboda slova je omezená. A je to čím dál víc – když máte peníze, když máte hodně peněz, tak můžete diktovat, to, co slyší, vidí ostatní. Vždycky to tak bylo. Hollywood byl víceméně na tom založeny. Ale teď je ta situace vážnější a myslím si, že obecně situace ve světě je vážnější. Takže každý krůček je o to významnější.

A lze podle Vás nazývat společnost, ve které svobodu diktují peníze, za demokratickou?

No, co je demokracie?

U nás je to, v naší Ústavě, definováno jako vláda lidu.

Tak ano. Já si myslím že vždycky to, tak bylo že ten, kdo má peníze, umí získat od lidu, co chce. A to je základ, to je problém. Teď je to více vidět. Ale víceméně ten směr je pořád stejný. Já nevidím moc velký rozdíl už dejme tomu 70 let. Ale to, co je jiné, je že, jsme už blíže k té propasti. Zatímco té cesty k té propasti jsme si tolik nevšimli, ale teď už jsme u toho, tak každý má strach.

A co lze udělat pro to, abychom do té propasti nespadli?

Měli bychom se opravdu podívat na ty základní hodnoty a ptát se, jestli stále platí. A jestli ano, tak udělat všechno pro to, abychom je zachovali
a ne zbourali.

A které to podle vás jsou?

Západní civilizace je fantastická věc a měli bychom si ji nechat. A obávám se, že ta elita už s tím tolik nesouhlasí.

16. 11. 2021