Vítejte u Aby bylo jasno. Jaké největší chyby udělala Babišova vláda? Může být Andrej Babiš dobrým prezidentem? Kam až vystoupají ceny energií? A je reálné zastavit Green Deal, jak o tom hovoří prezident Miloš Zeman nebo premiér Petr Fiala? I o tom budeme dnes hovořit. Dnes je se mnou ve studiu významný český ekonom, bývalý ministr zemědělství a průmyslu a obchodu, dlouholetý, ale dnes už bývalý sociální demokrat, ředitel Českého institutu aplikované ekonomie pan Jan Mládek. Dobrý den.

Pane Mládku, Vy jste v dubnu letošního roku po pětadvaceti letech oznámil svůj odchod ze sociální demokracie. A tehdy jste uvedl: „hlavním důvodem je účast ČSSD ve vládě, která neprospívá této zemi a nakonec ani samotné ČSSD.“ Co považujete za největší chybu Babišovy vlády?

Tou největší chybou je naprosté nezvládnutí covidu – to je dáno počtem mrtvých. Samozřejmě nejsem expert na to, jak by se to mělo vést, ale stačí se podívat na výsledky ve srovnání s jinými zeměmi. Máme nejvíce mrtvých. Za rok jsme měli nejdéle děti mimo školu, takže začínáme mít problém se vzděláváním řady ročníků mladé generace, která to těžce snáší. A podle mého názoru hlavní důvod byl, že všechno chtěl řídit pan premiér a zároveň k tomu nechtěl pustit odborníky. Protože v minulosti, když jsme měli krize, tak se lidi podobného typu stáhli a nechali to alespoň po dobu krize řídit ty, kdo tomu rozumí. Pak je zpravidla zase vyhnali, to patřilo také k jejich dobrému tónu. Ale tady ani během krize premiér Babiš nechtěl přestat mít kontrolu nad vším – a podle toho to vypadalo. A pak: oligarchizace je nešťastná, nešťastná věc, protože představa, že nad korupcí zvítězíme tím, že ji nahradíme konfliktem zájmů předsedy vlády, to je trošku mylné.

Znamená to, že ČSSD byla v rámci té covidové strategie-nestrategie vlády premiéra Babiše úplně „převálcovaná“, že do toho v podstatě nevnášela (nebo neměla šanci vnést) v mocenském boji nic svého?

Nakonec toho tam moc nevymysleli, je za to spoluzodpovědná. Podle mého názoru měla odejít z vlády a nechat Babiše dovládnout samotného. Pak by možná byla dneska v Parlamentu. Ale oni na to neměli sílu. Já jsem i několik představitelů přemlouval, ať už konečně odejdou z té vlády, že už ten poslední půlrok nestojí za to. Oni si říct nedali, tak to dopadlo, jak to dopadlo.

ČSSD v tuto chvíli není ve vládě, není v Poslanecké sněmovně, a v polovině prosince volila svého nového předsedu. Horkou favoritkou se zdála být, alespoň zvnějšku, paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Vy jste před sněmem napsal: „Pokud ČSSD převezme Jana Venezuela, tak je to pro ČSSD definitivní Konečná.“ Patrně jste tím narážel na novou předsedkyni KSČM, paní Konečnou, nakonec se ale stal předsedou ČSSD Michal Šmarda. Jak vidíte za této personální konstelace, a vůbec za celkové situace, budoucnost ČSSD?

Myslím, že jako to dopadne, se v téhle chvíli nedá ještě bezpečně říct. Nejsem si jist, jaký tým bude pan Šmarda schopen dát dohromady. Akorát bych si dovolil sdělit, že ČSSD má o něco větší šanci, než by měla v čele s paní Maláčovou.

Pojďme k současné situaci. Nová vláda Petra Fialy chce ukončit nouzový stav, který vyhlásila předchozí vláda premiéra Babiše. Říká, že ho není třeba prodlužovat. Nicméně proti tomu už se začala stavět akademická obec. Někteří vědci tvrdí, že by se měl nouzový stav prodloužit a měla by se prodloužit také ona pandemická opatření, což staví Petra Fialu do poněkud nelehké situace: na jednu stranu slíbil, že se nic prodlužovat nebude, na druhou stranu vědecká komunita, ze které on sám vzešel, na něj začíná tlačit. Jak byste to okomentoval a jaké z toho podle vás bude východisko?

Pan premiér s tím bude muset něco poměrně rychle dělat, protože, co si budeme povídat, ono s těmi odborníky to také není úplně jednoduché. Oni také mají svoje zájmy, také chtějí svoje granty, také chtějí svoje pozice. Také si hrají svoji malou politiku. Pan premiér by měl si rychle najít tým, který mu bude dělat tuto politiku – a s jeho podporou a na jeho rady dát. Jestli bude nebo nebude problém, že nouzový stav nechtějí prodloužit, to bych se neodvážil komentovat.

Vy jste na svém Twitteru před časem napsal, že zásadní otázkou příštího roku bude, zda Andrej Babiš bude do roku 2033 vše řídit z Hradu, nebo zda, cituji „toho prezidenta nedá a skončí rychleji než Robert Fico“. Prezident Zeman v aktuálním rozhovoru pro televizi Prima řekl, že Andrej Babiš na jedné straně bude dobrý kandidát na prezidenta, ovšem na druhé straně se prokázal jako člověk, který nechce bojovat a který možná i předčasně rezignoval. Prezident tím narážel na to, že nepřijal jeho pověření pokusit se sestavit vládu. Vy znáte oba dva muže – jak Andreje Babiše, tak Miloše Zemana. Jak byste četl tento prezidentův vzkaz?

No ten je naprosto, naprosto jasný: pan Babiš ztratil podporu pana prezidenta.

A může to hrát podle vás nějakou roli v prezidentské volbě? Bude mít nějakou výhodu ten, kdo by tzv. získal hlasy Miloše Zemana v tom smyslu, že by prezident Zeman řekl: „toto je člověk, který by mohl následovat mou politiku?“

Již byl zmíněn Robert Fico. Robert Fico dosáhl velkých úspěchů, stal se premiérem, protože byly volné Mečiarovy hlasy, Mečiarovi voliči. A on je převzal. Ale jak teď udělat to převzetí voličů Miloše Zemana, to není tak úplně jednoduché. Ono bude víc zájemců o to převzetí, že.

A myslíte si, že má Andrej Babiš šanci zvítězit ve volbě prezidenta?

Deset procent.

Vy jste před časem na účet prezidenta republiky napsal: „Moci nemáte tolik, kolik vám ji dají, ale kolik si jí vezmete“. Kolik moci má teď podle vás prezident Miloš Zeman a premiér Fiala?

Psal jsem to v reakci na ty chytrouše, kteří psali, že se pan prezident musí chovat podle Ústavy a že Ústavní soud rozhodne (o jmenování Jana Lipavského ministrem zahraničí, pozn. ABJ). Mimochodem, kdyby došlo k té ústavní žalobě, tak bych byl zvědavý, jestli by vůbec Ústavní soud chtěl rozhodnout, anebo jestli by to náhodou netahal do ztracena a řekl, že to je politická záležitost.

Ale zpátky k vaší otázce. Já si myslím, že tady to je první velké vítězství pana premiéra: to, že má celou vládu včetně pana Lipavského. Druhá otázka je, zdali to není vítězství Pyrrhovo, protože pan prezidents moudrostí jemu vlastní vybral ke svému útoku ten nejslabší kus té vlády, to je pravda.

Pojďme nyní k energetické politice. Vy jste v roli ministra průmyslu  a obchodu také za tuto politiku zodpovídal. Tehdy jste kritizoval Energetický regulační úřad (ERÚ). Právě za vás v tom úřadě došlo k řadě změn, kdy předseda byl nahrazen pětičlennou radou. Jak se díváte v současné době na činnost Energetického regulačního úřadu, kdy v podstatě bez jakéhokoliv avíza směrem k veřejnosti nejenže masivně roste cena elektrické energie, ale také krachují firmy, krachují distributoři, na které má tento úřad dohlížet, a dokonce sám úřad byl zásobován distributorem, který skončil?

Ano, to je pikantní. Akorát já se obávám, že oni dodržují evropské směrnice. Nemají na starosti zkoumat ekonomickou životaschopnost těch firem a jestli náhodou firma jako Bohemia Energy nepůjde do bankrotu. Nemají na to kompetenci. To se tady moc neprobíralo. Ale pokud by energetický úřad měl být za tohleto peskován, tak by musel dostat jiné kompetence. Otázka je, zdali je tento systém vůbec zvládnutelný. Protože předtím to byl prostě monopol, kritizovalo se, že jsou vysoké ceny, ale byla tam jistota. Když odejdete od toho monopolu, pošlete dodavatele do soutěže, co je výsledkem soutěže? Výsledkem soutěž v kapitalismu jsou také občas bankroty: někteří prostě v té soutěži prohrají. A pak samozřejmě další věc: když někdo cítí, že jde do bankrotu, tak ještě stačí v posledních týdnech vytáhnout peníze. A pak, když se to ještě sejde s tím, že náhodou jdou ceny nahoru a zákazníci odejdou k dodavateli poslední instance, tak je z toho malér. Ale házet to na ERÚ, to je laciné, to dělala paní Maláčová, ale já se obávám, že ERÚ na to nemá kompetence. Což by pro nového ministra průmyslu a obchodu znamenalo novelu energetického zákona. Ty jsem nesl asi čtyři – a byl to vždycky největší bolehlav. Byl o to vždycky velký boj.

V čem jsou tedy příčiny zdražování energie?

Vedle těchto českých piškuntálií, je to naprosto vědomá politika: evropské elity se rozhodly pro Green Deal. Rozhodly se pro boj proti globálnímu oteplování, tak je třeba zdražit energii, aby ji občan moc nekonzumoval. Méně spotřebované energie, méně uhlíkové stopy, méně bude stoupat oceán, tak to je to, co chceme, ne?

No, jak kdo.

Jak kdo, ale v Bruselu, v Bruselu si to schválili. Akorát zapomněli sdělit občanovi, a to nejenom v České republice, že bude platit a platit. Pak jsou tam ještě samozřejmě další hrátky, protože je dostavěný Nord Stream 2.

Ano, ale zatím není funkční. Jaká bude podle vás jeho budoucnost?

Podle mého názoru se čeká na první období, kdy bude více mrznout a nebude foukat vítr. Pak vyměknou Zelení v nové německé vládě.

Vy hovoříte zpola ironicky. Rozumím tomu, nicméně na co se mají opravdu lidé připravit, když slyšíme z úst bývalého ministra průmyslu a obchodu pana Havlíčka, že elektřina může zdražit o polovinu, plyn až o sedmdesát procent? Jsou tato čísla už třeba pro rok 2022 skutečně reálná, aby si občané připravili, jak hluboko budou muset sáhnout do kapsy?

Dobrá zpráva je, že pro ten rok 2022 bych si myslel, že to pan ministr plus mínus dobře odhadl. Ale pak máme rok 2023 a 2024 a 2025 – a tam nevíme.

Vy jste sám zmínil Green Deal, ten se nyní skloňuje ve všech možných pádech. Prezident Zeman říkal ve svém rozhovoru, že staré i nové vládě chybí odvaha odmítnout Green Deal. Petr Fiala zase říká, že odmítá, aby byly zrušeny spalovací motory od roku 2035, jak to razí Evropská unie. Je podle vás tady síla, která by mohla ten Green Deal zastavit?

Při vší úctě k panu prezidentovi to není realistické. Green Deal je rozjetá záležitost, to se nedá zastavit. Na druhé straně to neznamená, že bychom měli kapitulovat a nedělat nic. Podle mého názoru bychom se měli smířit s tím, že se prostě nebude spalovat uhlí. Samozřejmě, chtělo by to rok 2038, abychom měli čas na to přizpůsobení, což může být ještě o pět let dál – ale prostě [musíme] pracovat s tím, že nejpozději v roce 2043 se tady nebude pálit ani kilo uhlí. S tím je třeba se smířit. Na straně druhé si nedovedu představit, že se ještě zbavíme plynu – a chtělo by to stavět taky nějakou jadernou elektrárnu. Respektive, stavět bloky v Dukovanech, protože Dukovany, pokud se nezačne brzo stavět, přestanou být jadernou elektrárnou.

V tuto chvíli vzniká v EU jakási jaderná koalice. Vzniká skupina zemí, která chce udržet jadernou energetiku. Vy sám jste do Bruselu také na ta jednání jezdil: myslíte si, že je realistické, aby se podařilo za toho politického tlaku, který tady nyní je, udržet a v České republice i rozvíjet jadernou energetiku?

Je to strašlivě, strašlivě těžké. Problém je v tom, že Rakousko, Německo a Lucembursko prostě nechtějí jaderné elektrárny. To je hodně silný blok, který to nechce. Pak je problém s tím, že Francie to jakoby chce, ale schopnost Francouzů stavět jaderné elektrárny je bohužel, řekněme slabší, protože oni měli firmu Areva, která technicky zbankrotovala. A aby francouzská vláda zabránila bankrotu firmy stavějící jaderné elektrárny, tak dala politický příkaz sfúzovat ji do Électricité de France (EDF), což je francouzský ČEZ. Ti zaplatili dluhy zbankrotované Arevy a teď pod křídly EDF staví jaderné elektrárny. Jenže problém je v tom, že oni staví jednu Flamanville (ve francouzské Normandii, pozn. ABJ) a jednu staví ve Finsku (Olkiluoto, pozn. ABJ), termín už se posunul asi čtyřikrát a náklady jsou třikrát větší, než byly původně plánovány. Teď obě dvě ty elektrárny mají konec dostavby konec příštího roku, ale nikdo tomu moc nevěří, protože těch termínů bylo mnoho. Takže já nevím, jestli to Francie myslí vážně, jestli to není jenom na úrovni politických deklarací.

V ČR byly z dostavby jaderných elektráren vyloučeny ruské a čínské firmy. Řekněte – Vy ten trh evidentně znáte – které firmy jsou tedy schopny v tuto chvíli dostavět jaderný průmysl u nás?

Reálně byly podle mého názoru schopny stavět jaderku u nás pouze dvě firmy, a to je Rosatom a korejská firma (Korea Hydro & Nuclear Power, KHNP, pozn. ABJ), protože ta postavila blok v Abú Dhabí a staví další tři bloky. Ten blok funguje, náklady přetáhli jenom o 20 % a postavili to jenom o rok déle, než měli, což je v téhle kategorii fantastický úspěch. A Rusové dokončili jadernou elektrárnu Ostrovec v Bělorusku. Jenomže Rusy a Číňany jsme si vyloučili zákonem, nakonec i pan prezident ho podepsal, takže nám zbyly pouze tři firmy.

Korejský typ elektrárny zatím nespadá do výběrového řízení, ale to se dá změnit, tak nám tam zbyli ti Francouzi a Američané. O Francouzích už jsem mluvil, ti technicky zbankrotovali, a dluhy musela velká státní firma zatáhnout. A, upřímně řečeno, s Westinghousem to není o moc lepší, protože Westinghouse prošel konkurzním řízením podle článku 11 (kapitola 11 Bankruptcy Reform Act of 1978, pozn. ABJ), což neznamenán že firma přestane fungovat, to není likvidační bankrot, ale to je, že kleknete na věřitele a řeknete jim „milí věřitelé, vy teď dostanete o 40 procent míň z Vašich pohledávek, protože, když na to nepůjdete, tak my zbankrotujeme, a Vy dostanete jenom z finančního bankrotu 10 %. Tak milí věřitelé na to jdou. Takže to je firma Westinghouse, která by měla stavět.

Když chcete nějakou firmu, která by měla stavět jadernou elektrárnu, tak chcete, aby tady byla nejenom nyní, ale třeba za 30 let a měla stabilitu. Teoreticky by tam tedy pořád ještě byla jedna firma, která by to mohla postavit, problém je, že v tom byznyse nejde jenom o byznys. Je to také mocenská politická záležitost, a Spojené státy jsou prostě pořád mocností číslo jedna. A Francouzi, ti zase mají jednu skvělou věc, a to je jaderné razítko – to je kontrolu těch institucí v Bruselu a v Lucemburku, které kontrolují povolování jaderné elektrárny. Maďaři, pan Orbán, by mohli vykládat. Ono stavět jadernou elektrárnu, to potřebujete spoustu papíru. A Korejci povolení stavět elektrárnu v Evropské unii zatím nemají a já si myslím, že je ani nedostanou.

Když vás poslouchám, pane inženýre, mám takový dotaz, který může vypadat na první pohled velmi jednoduše – nebo konspiračně – ale: máme se opravdu připravit na to, že přijde den, kdy nebudeme moci všichni najednou topit, všichni najednou svítit? Nebo je Evropská unie v situaci, kdy tuto zatáčku nějakým způsobem vybere?

Také jsem mluvil s těmi různými aktivisty. A pro aktivisty je typické, že oni nemají rádi excelovou tabulku, tím myslím dělat bilance. Když zavřete jaderky, zavřete uhelné elektrárny, musíte sečíst, čím to nahradíte. To aktivisté neřeší a pořád se to nějak plácá, že se to nějak zvládne, že bude ten technologický pokrok.

Myslím, že ten moment nějakého zlomu nastane v okamžiku, kdy přijde nějaký výkyv počasí a nastane porucha, tak se lidi proberou. Ale podle mého názoru se neproberou, dokud nebude významný výpadek topení a elektřiny. Ten bude ozdravný. Víte, ono všechno špatné je k něčemu dobré. A jak jsem říkal, dovedu si představit, že budeme bez pálení uhlí, ale nedovedu si představit, že budeme bez plynu. A na to Česká republika potřebuje Nord Stream. Tam jsme klasičtí černí pasažéři, protože nám tady Němci vybudovali infrastrukturu zásobování. Němci postavili ještě také OPAL-GAZELA – ne pro nás, ale jako vedlejší produkt své snahy udělat si zásobování plynem z Ruska přes Baltské moře bez tranzitních zemí, a tím, že potřebovali dovézt plyn do Bavorska. Moc se nezdůrazňuje, že Česká republika je také tranzitní zemí plynu z Německa do Německa. A díky těmto „rourám“ jsme napojeni na veškeré sítě západní Evropy. To znamená přístup do plynových terminálů, kde přijede loď se zkapalněný plynem, a dá se kupovat alžírský nebo katarský plyn nebo plyn ze Spojených států. Čili tady zase musím říct, že jak nás ta Energiewende trápí, tak jestli my jsme v něčem součástí západní Evropy bez jakýchkoliv omezení, tak je to paradoxně plynová infrastruktura. Takže akorát se ten plyn nesmí zavřít.

21. 12. 2021