Jak bude vypadat politika nové německé vlády, která se v těchto dnech formuje, a ve které bude po šestnácti letech chybět Angela Merkelová a CDU-CSU? Co se skrývá pod německou koaliční smlouvou, která nese název „Odvaha k většímu pokroku“? A jak ovlivní politika nové německé vládní koalice Evropskou unii i ČR? I o tom bude dnes řeč.
Dnes je se mnou ve studiu pravicový politik, dříve poslanec ODS. Působil jako specialista na německy mluvící země v Kanceláři prezidenta republiky Václava Klause, pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí, vědecky působil na Technické univerzitě v německém Hannoveru. Soukromý podnikatel a spolupracovník Institutu svobody a demokracie Ing. Jan Schwippel, CSc.
Pane inženýre, vy jste pro nás přeložil koaliční dohodu vznikající nové německé koaliční vlády. Tu tvoří socialisté, zelení a svobodní demokraté a říká si „Semaforová vláda“. A k tomu překladu jste nám napsal: „To je tedy síla!“ Tak proč „je to síla“, ta koaliční dohoda?
Ano, je to opravdu síla. Filozofka Hannah Arendtová prohlásila, že nebezpečím pro Evropu není pravicový radikalismus, ale ztráta soudnosti. A opravdu, tam, kde chybí korektiv skutečnosti, tak je možné v principu cokoliv. A tato smlouva je toho, obávám se, smutným dokladem.
Základním prvkem té koaliční smlouvy je změna přístupu k ekonomice. Dříve se v Německu hovořilo o „sociálně-tržním hospodářství“, ve smlouvě je nahrazeno pojmem „tržní hospodářství sociálně ekologické“. Co si pod tím máme představit?
Máme si pod tím představit především nové zelené náboženství neboli tzv. ochranu klimatu. A já se obávám, že ta opatření, která mají vést k tomuto cíli, budou mít dramatické dopady jak do ekonomik, tak i do sociální situace všech občanů.
Zmínila jsem, že se v Německu této koalici říká „Semaforovou koalice“. Neříká se jí však „semaforová“ jenom proto, že jsou tam ony tři barvy – zelená, žlutá a červená – ale také proto, že, cituji: „poskytuje rychlou orientaci pro bezpečný pohyb vpřed“. Vy jste tu smlouvu studoval: v jakých oblastech „nastane pohyb vpřed“ a nakolik bude „bezpečný“?
Nepochybně to bude zejména právě ta oblast tzv. ochrany klimatu. Dále jde o imigraci, evropskou integrační politiku, a také v té oblasti, kterou pan komentátor Holec nazývá genderovou totalitou.
Vy jste v té smlouvě některé pasáže podtrhl. Já jsem z toho pochopila, že ty vás nadzvedly obzvlášť. Zastavme se nyní u těch, které jste podtrhl. Cituji: „abychom zajistili integritu státní služby, zajistíme, aby nepřátelé Ústavy mohli být odstraněni ze služby rychleji než dosud.“ Proč jste si toto podtrhl?
Tato věta má vlastně a priori zajistit naprostou loajalitu státní správy vůči nové koalici, protože definice toho, kdo je vlastně nepřítel ústavy, může být velice flexibilní.
Takže: dají se očekávat čistky v německé státní správě. Řekněte, je takový přístup ke státní správě ještě demokratický nebo není?
Já nevím, jestli se dají očekávat čistky. Jak víte, jedna z významných stran, sociální demokracie, byla i v minulé velké koalici. Spíš bych očekával, že přijdou noví lidé, kteří budou v souladu s radikálně levicovou ideologií této nové vlády.
Ale co ta slova „abychom zajistili integritu státní služby, zajistíme, aby nepřátelé ústavy mohli být odstraněni ze služby rychleji než doposud“? Je to demokratické nebo není?
Je to velice problematická formulace. A já si myslím, že to demokratické není.
Další, nad čím jste se podivil, je: „chceme zlepšit rozhodování pomocí nových forem občanského dialogu jako jsou občanské rady.“ Vy jste k tomu přičinil poznámku: „Sověty?“ Co jsou to ty občanské rady? A co jimi nová německá koalice myslí?
Smlouva se opakovaně hlásí k demokracii, ale když si přečtete jednotlivá opatření, tak zjistíte, že vlastně to jsou opatření, která principy demokratického zastoupení erodují a oslabují. A to jsou buďto tyto občanské rady, anebo se hovoří o participačních radách, a o tom, že se Bundestag musí zabývat názorem těchto nevolených orgánů. Samozřejmě z toho vzniká velice silný dojem, že princip demokratického zastoupení je tímto oslabován.
Říkáte „Bundestag se musí zabývat“. Znamená to, že koalice prosazuje nějaký zákon, že by se poslanci v Bundestagu neměli řídit svými volebními programy, se kterými byli zvoleni, ale výsledky jakýchsi občanských rad?
To teprve uvidíme, ale skutečně to tyto otázky vyvolává.
Nová německá vláda si v zelené politice klade cíle ambicióznější než Brusel. Tvrdí, že v roce 2030, tedy za devět let, bude 80 % energie
v Německu pocházet z obnovitelných zdrojů. Je to vůbec reálné? Německo končí s jadernou energií.
Já si myslím, že to reálné ani realistické není. A jeden z politiků AFD v tomto směru podle mě trefně mluví o „klimatických vzdušných zámcích“. Ale nebezpečná budou ta jednotlivá konkrétní opatření, která podle mě budou mít velké negativní dopady na ekonomiku a sociální situaci občanů.
Která z těch opatření považujete za nejvíce nebezpečná?
Jedna věc je plán na absolutní odstavení spalovacích motorů. Další věc je, že od určitého roku při výstavbě bude povinnost mít na střechách solární panely. Obecně pak vidím dva druhy nebezpečí. Jedním je fatální dopad na ekonomiku, na sociální situaci lidí. Další je možnost vzniku nových solárních tunelů tak, jak je známe z ČR. Státní podpora automaticky povede k nebezpečí takovéhoto druhu podvodů.
Dále jste si podtrhl v německém koaličním programu, že „rodičovství by mělo být nezávislé na pohlaví uznávající osoby a že v rodinné politice hlouběji zakotví duhové rodiny“. Váš komentář k tomu?
Opravdu s překvapením jsem četl opatření, která tam jsou navržena a která by podle mého názoru v ČR prostě bez nějakých protestů veřejnosti opravdu nemohla projít. Je tam například ta diskutovaná polyamorie (životní styl, kdy osoba žije v několika milostných vztazích, nemonogamní soužití, pozn. ABJ) a další opatření. Kouzelná věta zní, že rodina existuje všude tam, kde lidé za sebe přebírají odpovědnost.
To je úplně nová definice rodiny. Takže, žádné „muž, žena, otec, matka“ – nic takového?
Nic takového, a pokud tato koalice opakovaně hovoří o tom, že bude „společenstvím hodnot“, tak si člověk klade otázku, jaké hodnoty to budou. Protože tato opatření jsou zcela v rozporu s židovsko-křesťanskou evropskou tradicí.
V části smlouvy, která se jmenuje „Svoboda a bezpečnost, rovnost a rozmanitost v moderní demokracii“ jste zdůraznil, že „nová vláda chce čelit hrozbám pro muslimy“. Co si pod tím máme představit? V Německu jsou ohrožování muslimové?
V roce 2016 švédský šéf policie prohlásil, že „švédská policie není schopna garantovat zákonnost v těch no-go zónách obývaných převážně muslimskou populací, které ovládají muslimské klany“. A jenom taková perlička: německá policie, podobně jako švédská, nesmí evidovat pachatele trestných činů podle jejich náboženství; ale existují i jiné ukazatele: například v berlínském vězení pro mladistvé 70 % vězňů odmítá z náboženských důvodů vepřové maso, takže tato věznice zcela přešla na halal stravu (islámem povolené potraviny, pozn. ABJ). Další příklady: odvolává se veřejná oslava Silvestra, Vánoc; v Berlíně mladé ženy se obávají chodit na plovárny; v podstatě skončila bezpečnost veřejných parků. Takže je jasné, že situace je naprosto odlišná, a že v koaliční smlouvě dochází k zaměňování toho, kdo je oběť a kdo je agresor, a že skutečným cílem by mělo být chránit domácí populaci proti rostoucí muslimské, řekněme, většině v budoucnosti.
Ve smlouvě nové německé vládní koalice se píše „zákon o transsexualitě nahradíme zákonem o právo na sebeurčení“. To zahrnuje postup na matričním úřadě, který umožňuje změnit záznam o pohlaví podle toho, jak se člověk cítí, aniž by změnil chirurgicky své pohlaví. To už je v Německu uzákoněno nebo se na to teprve čeká?
Já jsem tomu rozuměl tak, že to je jeden z těch záměrů této vládní koalice.
Německo chce svou legislativu rozšířit na všechny státy Evropské unie, a to i v oblasti rodiny. Myslíte si, že se může něco takového v Evropské unii, která přece jen má jiné kořeny než muslimské nebo než LGBT. Může se něco takového nové německé vládě podařit?
Obávám se, že pokud se ji podaří prosadit to, o čem se hovoří na jiném místě této smlouvy, to znamená posílit princip většinového hlasování v Radě a v podstatě sankcionovat neposlušné státy – opakovaně tam je k tomu vyzýváno – a pokud dojde k posunu k takzvanému federálnímu státu, což je newspeak (v podstatě to znamená unitární stát), tak se obávám, že se to té německé vládě může podařit.
Německá vláda dále chce bojovat proti on-line nenávisti a homofobii chce povýšit na trestný čin. Našel jste někde v té koaliční smlouvě definici toho, co to je homofobie?
Ne, nenašel. Tam se operuje s velkým množstvím pojmů, které vůbec nejsou vysvětleny. Takže například velmi často se tam objevuje slovo „modernizace“. Ovšem pod tím pojmem si můžeme představit leccos, takže je to velmi vágní a musíme vyčkat na to, jak, jakým obsahem, ta nová koalice takováto slova naplní.
Ovšem pokud by se homofobie bez definice měla stát trestným činem, tak to přeci znamená další útok na svobodu slova. Je to tak, nebo ne?
Jednoznačně, jednoznačně. Celou tu agendu vnímám jako určité mimikry té vládní koalice. Vlastně člověk, který se hlásí k těmto věcem, tím tak zároveň deklaruje svoji příslušnost k té vládnoucí radikálně levicové filozofii. A podle mě to bude mít řadu neblahý důsledků. A jedním z nich bude například to, že zaměstnavatel prakticky nebude mít možnost žádného příslušníka těchto menšin propustit, protože okamžitě bude nařknut z toho, že trpí fobii anebo případně tyto menšiny diskriminuje.
Vy jste zmínil federalizaci a řekněme určité potlačení práva veta, které Německo chystá. Myslíte si, že na to, aby zmizelo právo veta třeba ze zahraniční politiky, což už byly určité snahy v uplynulém volebním období, že na to získá Německo v EU spojence? Protože bez spojenců přece jen smlouvy změnit samo nemůže.
Ano určitě. Já se obávám, že získá spojence.
A kdo jimi budou podle vás?
Německo, respektive tato vládní koalice, v podstatě postup i v tom dokumentu naznačuje. Týká se sice imigrace, ale má to obecnější význam. Hovoří o tom, že vytvoří tzv. „koalice ochotných“. To znamená: na začátku se sdružují země, které budou mít podobný názor a jsou tradiční klienti Německa v EU jako jsou menší státy typu Lucembursko, Belgie atd. Takže na začátku to bude řekněme menšina, ale postupem doby tím určitým nátlakem dojde k tomu, že se k ní bude přidávat čím dál tím větší množství států, a nakonec to bude většina.“
A Česká republika? Určitě sledujete, jak se rodí nová vláda – kde tedy bude stát podle vás česká diplomacie?
Já jsem přesvědčen o tom, že nová česká vláda bude určitě na straně těch nejkonformnějších členských států, které budou odezírat ze rtů německé vládní koalice i bruselských mocipánů, a že od ní žádnou obhajobu národních zájmů nemůžeme očekávat.“
A když se podíváme na Evropskou unii a na V4: kdo podle vás bude největším rebelem? Kdo podle vás bude nejdéle vzdorovat a kdo podle vás bude také nejdůrazněji a argumentačně dobře těmto tendencím vzdorovat?
Já bych připomněl situaci, kterou velice dobře znáte, a to byla referenda o Lisabonské smlouvě, kde náhle relativně překvapivým způsobem se rebelem stala Francie ve chvíli, kdy její občané v referendu odmítli Lisabonskou smlouvu. Takže možná budeme překvapeni. A já bych si velice přál, aby například nový pravicový kandidát na prezidenta Éric Zemmour ve Francii ovlivnil diskurs a debatu ve Francii takovým způsobem, aby se tím rebelem stala například Francie.
Já vím, že vy pana Zemmoura sledujete, sledujete veškerá jeho veřejná vystoupení i jejich odezvu. Myslíte si, že má na to, aby se stal francouzským prezidentem, nebo aby alespoň významným způsobem posunul veřejné mínění ve Francii?
Rozhodně na to má. Samozřejmě, druhá otázka je role médií. Někteří francouzští novináři označili pana Zemmoura za veřejného nepřítele a rozhodli se ho všemi možnými způsoby bojkotovat. Takže jedna věc je jeho osobní charisma, přesvědčivost, výmluvnost. Tady žádné pochybnosti nemám. Ale kde mám pochybnosti, tak to je ta role těch francouzských médií.
Podporujeme snahu liberálních demokracií Evropy lépe čelit dezinformacím, fake news kampaním, propagandě a manipulaci z domova i ze zahraničí,“ to jsem navázala citací opět z té německé smlouvy na vaše slova. A nová německá vláda chce v této souvislosti „podporovat zapojení občanské společnosti posilováním neziskových aktivit i v rámci přeshraničních postupů“. Co tomu říkáte? Když se podíváme třeba na to, jakým způsobem je někdy modifikovaná, použiji-li slušné slovo, nechci říkat přímo manipulována, sudetoněmecká otázka, jednak v našich médiích, jednak třeba i v Německu: co říkáte tomu, že se budou přeshraničně hodnotit fake news, nepravdy, manipulace a takové věci?
Považuji to za velice nebezpečné. A ti z nás, kteří zažili minulý režim, někdy s překvapením konstatují podobnosti mezi tím, co jsme zažili v minulém režimu, a tím, co se děje dnes. Takže například jeden můj kamarád, myslím si trefně, říká, že tzv. dezinformační weby, jsou přesně, to, co v minulém režimu byly „štvavé vysílačky“. Takže pokud chcete někoho v podstatě diskvalifikovat, vyřadit z debaty, a nestačíte na to argumentačně, tak je velice jednoduché takového člověka označit za nositele Fake News, případně dezinformátora nebo nacistu nebo jinou nálepkou, která v podstatě ho vyřadí z té veřejné debaty.
A nemůže při této přeshraniční neziskové spolupráci proti Fake News dojít třeba i k pokusům o přepsání historie?
Já se obávám, že samozřejmě to se také může stát.
Německá vláda se hlásí k „azylovému spravedlivému systému“. Vy jste tam poznamenal k tomu překladu, že se máme připravit na kvóty. Opravdu je to tam naznačeno, nebo si to jenom myslíte?
Jsem o tom přesvědčen z jednoduchého důvodu: že tuto tematiku otevřela vláda, která byla ve srovnání s tou, která přichází, od ní napravo. Takže samozřejmě od vlády, která je poměrně výrazně nalevo, lze něco takového očekávat. A já nakonec ty kvóty nevidím ani jako to nejhorší. Může přijít to, o čem se už ve veřejném prostoru hovoří: a to je unifikace. Harmonizace sociálního zákonodárství -– to znamená, že staré členské země EU v podstatě budou vnucovat novým členským zemím změny v sociálním zákonodárství, tak, aby imigranti pozbyli té motivace imigrovat pouze do těch starých členských zemí.
Bude tady nátlak na to, aby vznikla v EU společná azylová politika?
Jednoznačně. Už jsem četl některé komentáře i na německé straně, kde se mluví o tom, kde vlastně by mělo dojít k tomu rozšíření hlasování v Radě na kvalifikovanou většinu – a tam se právě hovoří o imigraci, tam se hovoří o daňové politice, tam se hovoří o energetice a tam se hovoří o zahraniční politice. Takže, dá se zjednodušeně říct, že ve všech oblastech, kde dosud platí veto, se lze obávat toho, že se nová německá vláda bude snažit ho nahradit hlasováním kvalifikovanou většinou.“
Pane inženýre, někteří euroskeptici někdy, možná žertem, říkali, že budeme ještě na Angelu Merkelovou v dobrém vzpomínat. Podle toho, co říkáte, by to mohla být pravda. Takže, jaký bude rozdíl mezi Německem Angely Merkelové a Německem, které nyní přichází?
Za sebe musím říct, že já v žádném případě na paní Angelu Merkelovou v dobrém vzpomínat nebudu. Absolutně ji neobdivuji. Mohu vám říct, že jsem sledoval například jednu debatu v Bundestagu, kde politici AFD právem upozorňovali na zločiny a kriminalitu spojenou s imigranty, načež vystoupila paní Merkelová a začala kázat o hodnotě člověka a o tom, že v německé ústavě je garantována svoboda slova a že je garantována lidská důstojnost. To mně opravdu připadá, když to řeknu jednoduše, „na hlavu“: nejprve dopustit, aby do Německa přišlo více jak milion imigrantů, a potom hovořit o důstojnosti člověka? Takže paní Merkelová pro mě určitě není žádným vzorem a nelze v tomto směru očekávat žádné zlepšení.
7. 12. 2021
