Když bylo Johnu Komlosovi (*1944) dvanáct let, utekla jeho rodina z Maďarska do Spojených států. Chlapec, který na počátku stěží rozuměl anglicky, nakonec obdržel dva doktoráty na University of Chicago – z historie a z ekonomie, kterou studoval u nositele Nobelovy ceny Roberta Fogela. Spolu s ním stál u zrodu nové ekonomické disciplíny, která oba jeho obory spojuje, a které dal také jméno: antropometrická historie.

John Komlos vědecky a pedagogicky působil na Harvardu, Duke University a především Ludwig Maxmilian Universität v Mnichově, je zakladatelem vědeckého žurnálu Economics and Human Biology a v souladu se svým životním heslem „nechoď s davem!“ se dnes jako je autor alternativních učebnic ekonomie vymezuje vůči současnému ekonomickému mainstreamu.

Ve svém článku „A black-swan shock“[1] o americké ekonomice jste napsal, že potřebujeme „nového Keynese naší doby“. Vidíte někoho, kdo by mohl na titul „nový Keynes“ aspirovat? Jaký by takový ekonom měl být?

Měl jsem na mysli, že podobně, jako Keynes způsobil revoluci v ekonomickém myšlení, bychom dnes potřebovali revoluci v ekonomii, abychom se mohli vyhnout neuspokojivému socioekonomickému systému. Napadá mě, že by toho mohl být schopen Joseph Stiglitz. Osobně hájím kapitalismus s lidskou tváří – koncept, který vám musí být povědomý díky Dubčekově snaze reformovat socialismus.

Covidovou krizi vykreslujete jako svého druhu lupu, která nám pomáhá konečně vidět skrytou nerovnováhu a slabiny ekonomiky. Jinými slovy – král byl nahý už dříve, ale dokud se neobjevil Covid, sotva kdo se to odvážil zvolat. Které instituce tedy selhaly? Kdo byli ti spící hlídací psi?

Bylo to selhání neoliberální ekonomické teorie. Stačí se podívat do jakékoli učebnice – třeba do té od Mankiwa (Zásady ekonomie, základní učebnice ekonomie značně rozšířená i na českých vysokých školách, ABJ) – a uvidíte, že právě jejich ideologie nás dostala do problémů. Začalo to Friedmanem a Hayekem a pokračovalo Reaganem a Thatcherovou.

V článku Reagonomika[2] o tom píšu: „dlouhodobé důsledky Reaganomiky byly mnohem závažnější, protože uvedly do pohybu mohutné procesy závislosti na historickém vývoji (path dependency), které prakticky zamkly společnost v rámci podřadného souboru institucí, ideologie, rozdělení příjmů a vzdělávacího systému, který měl mít škodlivý dopad v následujících dekádách.“

Píšete také, že „média oslavovala statisíce údajně vytvořených pracovních míst měsíčně“, ale „nevzala v úvahu, že mnohá z vytvořených pracovních míst neposkytovala jistotu, důchodové a zdravotní pojištění nebo další zaměstnanecké benefity anebo byla na částečný úvazek“. Podle vašeho výpočtu byla skrytá míra nezaměstnanosti dodatečných 11 %. Jak by se tedy podle měla nezaměstnanost „měřit“?

Měla by se měřit tak, jak ji počítám v článku „A black-swan shock“[3]. Co se týká nezaměstnanosti, jsou s tím, jak se dnes počítá ve Spojených státech, a pravděpodobně i na jiných místech (třeba i v České republice), dva hlavní problémy. Americký Úřad pro statistiky práce (Bureau of Labor Statistics) vás nezapočítá mezi nezaměstnané, pokud si práci nehledáte déle než měsíc. To je směšné, protože ti, kteří jsou odrazeni a kvůli neustálému odmítání psychicky na dně, jsou prý sice „lidé bez práce“, ale nikoli „nezaměstnaní“.

Dalším problémem je, že Úřad pro statistiky práce míchá dohromady pracovníky na plný úvazek s pracovníky na částečný úvazek. Takže: pokud má někdo práci deset hodin týdně, je statistiky chápán jako zaměstnaný bez ohledu na to, že by chtěl pracovat čtyřicet hodin týdně. To je taky šílené. Nezaměstnanost je ovšem stále tím hlavním ukazatelem, který se uvádí ve všech novinových titulcích. Existuje však také další statistika, nazvaná U6, která je mnohem lepší, ale nikdo ji nikdy neuvádí. (Ukazatel U6 zahrnuje nejen nezaměstnané, ale také tzv. podzaměstnané, tedy ty, kdo by chtěli pracovat na plný úvazek, ale mohou jen na částečný, a odrazené pracovníky. Zatímco oficiální americká míra nezaměstnanosti v listopadu 2021 byla 4,2 %, U6 byla 7,8 %, pozn. ABJ.)

Které další ekonomické ukazatele jsou podle Vás chybně měřeny?

Hodně se manipuluje s cenovou hladinou, tedy s mírou inflace. To pak znamená, že je špatně měřen také hrubý domácí produkt (HDP).
A hrubý domácí produkt má navíc ještě spoust dalších problémů. Neměří prosperitu společnosti.

Zdůraznil bych, že důležitá je kvalita života, nikoli to, kolik ekonomika vyrábí. Hrubý domácí produkt je proto zavádějící ukazatel blahobytu. Anne Caseová a Angus Deaton (nositel Nobelovy ceny za ekonomii v roce 2015, pozn. ABJ) ukazují, že americká ekonomika běží na plný plyn, soustřeďuje se na peníze, ale zároveň vyrábí tolik stresu, že lidé houfně páchají sebevraždu. Přesto se v ekonomii na stres nehledí. To je problém pro sociology, ale pokud se oni o stres zajímají, odmítají vidět ekonomické pozadí sebevražd.

Jste spoluzakladatelem ekonomické disciplíny „antropometrická historie“. Z tohoto pohledu – jak podle vás covid změní lidstvo?

Obávám se, že jsme se z této pandemie mnoho nepoučili. Prostě to nezapadá do našeho způsobu myšlení.

Ve svém článku „Triumf trumpismu“[4] píšete: „Zatímco mainstreamoví ekonomové prohlašovali, že ekonomika je ve skvělé kondici a dosáhla plné zaměstnanosti, typický zaměstnanec zažil stagnaci mezd, která jej bolela zejména kvůli tomu, že příjmy bohatých raketově vzrostly.“ Proč podle Vás mainstreamová ekonomika neumí tento rozpor popsat? A která současná – alternativní – ekonomická teorie může být lepší?

Taková tvrzení nezapadají do mainstreamové ideologie. Takže je nejlepší ignorovat je jako pštros. Píšu o tom v recenzi[5] knihy zmíněné Ann Caseové a Agnuse Deatona „Deaths of Despair and the Future of Capitalism“[6], kterou považuji za zdaleka nejdůležitější ekonomickou publikaci roku 2020. Říkám tam: „Jaký je smysl astronomické ekonomiky ve výši 22 bilionů dolarů, není-li jím vytvoření lidského rozvoje, tedy umožnit lidem, aby se ve svém životě cítili dobře? Myslím, že moje alternativa humanistické ekonomie by si vedla lépe“.

Dále říkáte: „Velkým problémem naší doby je, že v tomto supersložitém světě je pro méně vzdělané příliš náročné, aby si vůbec uvědomili, co je jejich vlastním zájem. Demokracie může vzkvétat jen tak dlouho, dokud lidé vědí, co je pro ně dobré.“ Jak tomu máme rozumět?

Jde o složité problémy, které nelze snadno převést do politických hesel nebo výkřiků. Plošné snížení daní se líbí všem. Ale voliči si neuvědomují, že nižší daně znamenají, že jim stát poskytne méně služeb, že nakonec klesnou relativní příjmy chudých, že se nadále nebudou moci dostat na ty nejlepší vysoké školy a že budou nadále vyloučeni z hezčí části města, že nadále nebudou mít zdravotní pojištění a tak dále. Jak to můžete sdělit veřejnosti? Více o tom píšu opět v článku o Reaganomice[7].

Kritizujete učebnicovou ekonomii a jako určitou alternativu jste nabídl vlastní učebnice. Nicméně ekonomie tak, jak je vyučována v základních kurzech, je stále hluboce zakořeněna v ekonomické zkušenosti a historii Západu. Velká recese i covidová krize ukázaly, že neoklasická ekonomika má své hranice. Vidíte nějaké charakteristické rysy nebo ekonomické osobnosti např. v Indii, Japonsku, Číně nebo Latinské Americe atd., kterými by se západní ekonomové měli inspirovat?

Ne, je mi líto, ale obávám se. Čína je velmi úspěšná, ale nepřál bych Západu pekingský model nebo pekingský konsenzus (alternativní, čínský, autoritativní model ekonomického růstu založený na státních zásazích, ABJ).

Mně osobně se nejvíce líbí „severský model“ (hospodářská politika skandinávský států založená na rozsáhlém sociálním státu, ABJ). Tam
a ve Švýcarsku žijí nejšťastnější lidé. Cílem by tedy neměl být „růst ekonomiky“, ale zlepšení kvality života lidí v ekonomice. A zde mainstreamová ekonomie zoufale selhala.

30. 12. 2021

[1] Komlos, J. 2021. A blackswan shock exposes the deep fissures, endemic imbalances, and structural weaknesses of the U.S. economy. In Real-world Economics review, no. 97. http://www.paecon.net/PAEReview/issue97/Komlos97.pdf

[2] Komlos, J. 2019. Reagonomics: A Watershed Moment on the Road to Trumpism. The Economists´s Voice.

[3] Komlos, J. 2021. A blackswan shock exposes the deep fissures, endemic imbalances, and structural weaknesses of the U.S. economy. In Real-world Economics review, no. 97. http://www.paecon.net/PAEReview/issue97/Komlos97.pdf

[4] Komlos, J. 2017. The Triumph of Trumpism. Journal of Contextual Economics: Schmollers Jahrbuch, vol. 137(4), s. 421–440. https://www.proquest.com/openview/26dc5e9606818037f4415ad405379a97/1?pq-origsite=gscholar&cbl=2041889

[5] Komlos, J. 2021. Deaths of Despair and Future of Capitalism, by Anne Case and Agnus Deaton. Economic Record, vol. 97(317) s. 318-321. https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/1475-4932.12618

[6] Case, A., Deaton A. 2020. Deaths of Despair and Future of Capitalism. Princeton University Press. ISBN 9780691190785.

[7] Komlos, J. 2019. Reagonomics: A Watershed Moment on the Road to Trumpism. The Economists´s Voice.