Vítejte u Aby bylo jasno. Vrátí se časy hojnosti nebo nás čeká chudoba? Má stanout v čele České národní banky spolupracovník globální bankovní a investiční společnosti? Má Miroslav Kalousek šanci stát se českým prezidentem? A bude na nových eurobankovkách Angela Merkelová v objetí s ledním medvědem, jak navrhují občané? To jsou témata následujícího rozhovoru.

 Ve studiu je se mnou ekonomický odborník a znalec politického zákulisí, bývalý ministr financí a předseda poslaneckého klubu ODS, Vlastimil Tlustý.

Vy jste, pane ministře, před rokem označil astronomický dluh za „zlý čin“, který podle vás „poškodí naprosto zásadním způsobem občany této země ve čtyřech oblastech: v růstu cen, ve znehodnocení úspor, platbami úroků, které pohltí investice, a hlavně oslabením motivace k poctivé práci, protože stát se stal příkladem nezodpovědnosti.“ Který z těchto faktorů je podle Vás v tuto chvíli nejničivější?

Všechny jsou ničivé, ale – já bych si dovolil to formulovat – nejzřetelnější z toho, co jsem tehdy vyjmenoval, je přece růst cen neboli inflace. To už vidí každý, a dokonce to čím dál víc sílí. Teď jsme ve fázi, kdy lidem dochází, co bylo tehdy zaseto. Já jsem používal příměr: předchozí vláda zasela bodlák a ten bude sklízen. Ta sklizeň je v tuto chvíli nejzřetelnější u růstu cen. A to všechno ostatní ovšem logicky následuje a bude následovat.

Vy jste také upozorňoval už dlouho před touto dobou, že „časy hojnosti brzy skončí“. Vaše prognóza se bezezbytku naplnila. Kdo podle Vás nese politickou i ekonomickou zodpovědnost za růst cen a za všechny neblahé ekonomické věci, které nyní zažíváme?

 Tak v politice se všechno zjednodušuje…

Ale vy jste znal zákulisí, tak to pojďme rozebrat malinko obšírněji.

Kdyby to byla podrobná, seriózní analýza, bylo by těch konstatování víc. Ale já zmíním jenom toho rozhodujícího. Tím rozhodujícím je Andrej Babiš a jeho vláda. Ta zasela tu nezodpovědnost, oni jsou ti rozhodující, kdo to všechno způsobili, oni jsou ti, kdo seli ten bodlák, oni se prostě rozhodli pro – nazvu to „divná“ – řešení koronavirové krize.

Odvážím se říct, že z těch přibližně dvou bilionu dluhu, který na tom udělali, je čtvrtina odůvodněná vlastní virózou, vlastním zdravotním problémem. Ten zbytek, to byla zčásti politika, snaha nakoupit určité voliče do voleb. Oni si z těch sta miliard prostě kupovali podporu. Jiná věc je, že jim to nakonec nestačilo. A pak druhý faktor, ten je, myslím, také už dneska veřejnosti zjevný. Když se podíváte na všechna opatření kolem koronaviru, tak vám musí vadit ta nelogičnost. To, co se děje, nelze vysvětlit, tím vlastním virem. Ale ono to má jiné, úplně jednoduché, vysvětlení. Prostě na světě jsou lidé, kteří se na tom chtějí, řeknu lidově, „napakovat“. Tomu je to podřízeno, je to prostě podřízeno ekonomickým zájmům, jak té těžké situace využívají určité skupiny lidí k velkému zbohatnutí.

Využiji toho, že jste byl ministrem financí a že tuto oblast bezesporu velmi dobře znáte. Víte, když se podíváme na tu finanční situaci, tak ji samozřejmě ovlivňovala Babišova vláda. Ale máme zde také Národní rozpočtovou radu vlády, máme zde také opoziční strany, které například hlasovaly pro první prohloubení schodku o 200 miliard, a máme zde Českou národní banku, která donekonečna hovořila o tom, že se občané nemají obávat inflace a prognózovala inflaci nesmírně nízkou. Nehrají také tyto faktory určitou roli v té současné situaci?

Vy jste teď úplně perfektně vyjmenovala ty další faktory. Všechny jsou pravdivé. Ano, samozřejmě, celá česká politická scéna je bídná. Nenašli se lidé, kteří by vysvětlili před volbami, že to hlavní, o co půjde, jsou úplně jiné věci než ty, podle kterých se voliči rozhodovali. Já, musím říct, jsem zděšen z toho, že volby vlastně vůbec nebyly o těch dominantních tématech, která dneska každý vidí, to znamená inflace, ceny energií, obrovský dluh atd. Volič se nerozhodoval podle toho, jak která politická strana nabízela vyřešit tyto dominantní problémy. Takže ano, bída české politiky je spoluviník, tištění peněz, operace České národní banky, jsou nepochybně další viník, chování Bruselu je další viník. Je jich víc, ale já jsem záměrně říkal, že to zjednoduším: ten většinový viník je česká vláda v čele s Andrejem Babišem.

Česká republika nicméně nyní má novou vládu. Po osmi letech se do vlády vrátila Občanská demokratická strana. Ministrem financí je nyní je nyní pan Zbyněk Stanjura. Dlouhodobě se ale hovořilo o panu Janu Skopečkovi. Co si myslíte o novém ministru financí? Je to podle vás správná volba?

Musím říct, že ho téměř neznám. Odcházel jsem z politiky v době, kdy se on teprve prosazoval. Lépe znám pana Skopečka, protože ten je dlouhodobě aktivní ve sféře financí.

A také spolupracoval s Václavem Klausem, pokud se nemýlím.

Ano. A já řeknu, a myslím, že je to vidět i v různých televizních diskusích, že si toho musel už každý všimnout: kvalifikovanější odborník na české finance je nepochybně Jan Skopeček. To je evidentní. Proč se za této situace on nestal ministrem financí, nad tím kroutím nechápavě hlavou, ale prostě je to tak.

A pokud směřujete k tomu, co ta česká vláda zatím – protože je ve funkci krátkou dobu – udělala, já možná použiji divný příměr, který bude leckoho šokovat. Mně ta česká vláda připomíná rychlou zdravotnickou pomoc, která přijela k těžké dopravní nehodě, kde leží vážně zranění, z nichž z některých stříká krev a jiní mají zjevně zranění ohrožující život. A ti lékaři říkají: „tady začneme tou odřeninou na koleni“.

Můžete to přetavit do nějakého záměru z vládního prohlášení nebo do něčeho konkrétního, čeho jsme nyní svědky?

Ty výhrady jsou zjevné a jsou dvě. Za prvé, jestli vláda správně konstatuje, že společnost ničí velká inflace. A pokud správně vidí, že na tom růstu cen se z velké části podílelo tištění peněz kvůli zadlužování státu, to je ta zjevná logická linka, tak chce-li proti tomu opravdu něco udělat, tak ty zásahy do rozpočtu musí být přiměřené. Jestli vláda vidí, že minulá vláda jí připravila rozpočet s 380 miliardami dluhu, tak aby další inflaci zastavila, musí z těch 380 miliard škrtnout většinu. Nebudu teď říkat, jestli má být deficit spíše 40 nebo 80 miliard, ale vláda prostě musí hledat opatření, kterými se v rozpočtu zbaví nejméně 300 miliard. To se neděje. Místo toho probíhá svatá válka, jestli se ubere těm nebo oněm, což jsou opatření, podle mého odhadu v řádu jednotlivých miliard. Jenže, když hledáte 300 miliard, tak vytvářet v koalici velký spor o jedné nebo třech miliardách, to je úplný nesmysl, to je prostě nepřiměřené. Proto ten příměr s tou odřenou nohou. To to jsou opatření zcela nepřiměřená, která tu situaci neřeší. Ještě řeknu druhý příklad: pokud vláda říká, že řešení dramatického růstu cen vidí ve strategii dostavby atomových elektráren, tak já k tomu říkám, to je výborné, akorát to mělo přijít před deseti lety.

Vy jste kdysi, jako ministr financí, vydal v tisku inzerát „Informace pro občany České republiky o stavu veřejných financí.“ Kdybyste měl takový inzerát vydat nyní, co by v něm bylo?

Nu, že každý už dluží myslím 250 tisíc. A já při různých diskusích vidím, kolik lidí se snaží samo sobě namluvit, že se jich to netýká, že to je nějaké číslo, kdo ví, jak to je, kdo, kdy, komu to bude splácet. Lidi si to nechtějí připustit. Ale právě to, co se děje teď, jim ukazuje, že před tím hlavu do písku nestrčíte, že ten obrovský státní dluh, tištění peněz, zvyšování cen, dramatický růst cen energií, to všechno nakonec na ty lidi dopadne. Jediný problém je, že v tom je zpoždění. A druhý problém je v tom, že mezi naší veřejnosti už je málo těch, kteří tuší, že ten, kdo zaseje bodlák, tak ho taky sklidí. Ale jinak to, že ty důsledky toho strašného zadlužení přijdou, to je hotová věc.

My snad poprvé v historii máme vládu složenou z pěti koaličních stran. Tato vláda vytvořila tři nové ministerské posty, spoustu úředníků na Úřadu vlády, spoustu nových náměstkovských postů. Myslíte si, že bude stejně dobře, jako umí vytvářet úřednická místa, také fungovat?

Já ještě řeknu tu druhou strašnou věc, která se týká této vlády. Ona na jedné straně mluví o tom, že lidi, jejich úspory, ceny zachrání úsporami ve státním rozpočtu. Dělá to úplně špatně, dělá to přes to hledání těch miliard.

Ale ona ještě ke všemu slibuje věci, které všechny znamenají další výdaje státního rozpočtu. Rovnou, řeknu, aby to nevypadalo, že jim nepřeji úspěch: já bych byl hrozně rád, kvůli sobě a kvůli občanům, kdyby se jim dařilo, kdyby ten zasetý bodlák alespoň zčásti dokázali vyřešit. Ale když jsem slyšel pana premiéra, jak chtějí řešit růst cen energií, že zvýší příspěvek na bydlení, že budou vyplácet dotčeným nějaké kompenzace, neuvedli žádné parametry, takže se to těžko odhaduje, ale to jsou přinejmenším další desítky miliard výdajů. To znamená, k těm výchozím 380 miliardám si můžete v takovémto projektu přičíst 20, 40, 50 miliard. To znamená: konkrétní kroky, to, co ta vláda říká v programovém prohlášení, to jsou všechno další výdaje. To znamená naděje na to, že by z těch 380 se stalo dejme tomu těch 80 miliard, ta je úplně mizivá, protože já spíš vidím tendenci, aby to bylo 450, 420. Vláda postupuje úplně opačně, než by měla postupovat.

Víte, vy jste jako ministr financí měl určitě k dispozici řadu dat. Já předpokládám, že jak ministři financí, tak ostatní ministři, členové vlády, mají k dispozici spoustu údajů, které mohou sledovat v podstatě na denní bázi. Jaké máte vysvětlení pro to, že vznikne takovéto vládní prohlášení? Protože ti lidé přece musí s těmi daty pracovat. Na úřadech jsou týmy, které jsou schopny naznačit, jakým směrem se ten finanční pohyb povede?

Já jsem si povídal s jedním bývalým kolegou, neb jsem býval členem ODS, a snažili jsme se tu situaci spolu analyzovat. A když jsem mu říkal svoje hypotézy, jak to asi je, tak on říkal: „Vy vycházíte z mylného předpokladu. To není žádná koalice!“

Takže jak to je?

Ne že špatně funguje, ale je to fakticky nefunkční koalice. Já si myslím, že oni tam nejsou schopni se na ničem konkrétním domluvit. Prostě: představte si, že u stolu sedí pět nebo deset zástupců pěti politických stran. A teď tam přijde ten ministr financí a má pět, deset, patnáct nápadů, kde těch 300 miliard vzít. A tam je jenom otázka, který z nich tam zakývá hlavou a řekne „to nejde, to je pro nás nepřijatelné. naši (a teď si můžete domyslet – venkovští voliči, městští voliči tihle, tam ti, …“)

Nejsou schopni se shodnout a já uvedu příklady. Jeden současný prezident republiky a jeden bývalý prezident republiky jim dají nápady, co by se dneska dalo dělat. Nápady, které míří na ty stovky miliard. Můžete si o těch nápadech myslet, že jsou to špatné nápady. Ale když máte někoho, kdo vám dává špatné nápady, chce to přijít a mít dobré nápady.

Co ty prezidenti vymysleli? Pan prezident Zeman řekl, že stovky miliard se ukrývají v daňových výjimkách, kterých je několik set, že stačí v zákonu o dani z příjmu je škrtnout – všechny nebo většinu – a že najednou se ve státním rozpočtu zrodí 100, 150, 200 miliard.

380 miliard.

Tři sta osmdesát. Já k tomu ale rovnou dodám: to je vlastně zvýšení daňového zatížení, protože škrtnete-li výjimky, tak zdaňujete peníze, které předtím nebyly zdaňovány. Tak já bych panu prezidentovi Zemanovi, kdybych byl ministr financí, říkal: to je správný nápad, akorát k tomu snížíme sazbu. Nepotřebujeme celých 380 miliard. Na jednu stranu budeme zdaňovat to, co jsme nezdaňovali, na druhou stranu přijdeme s nižší sazbou, abychom ulehčili lidem v téhle těžké situaci.

Zrovna u těch daňových výjimek je tady velmi zajímavá situace, kdy ve vládním prohlášení je, že Vláda zváží možnosti a prozkoumají možnosti daňových výjimek, a verbálně premiér Fiala veřejně říká, že výjimky nejsou možné. Tak jak to čtete?

Jako strach. Mimochodem, je to neuvěřitelně odvážný nápad od sociálního demokrata Miloše Zemana, protože odstranění daňových výjimek je vlastně zmírnění daňové progrese. Je to větší zdanění všech těch s relativně nižšími příjmy, tam se projeví více. Takže, že to říká zrovna Miloš Zeman, to je pro mě šokující. Nicméně, říká to. A já bych čekal, že ta vláda řekne: „Tak tady nám prezident něco navrhnul, my si sice myslíme, že u těchto to nejde, ale v zásadě je to dobrý krok. Nezrušíme jich sto procent, jenom devadesát. Vy tady u stolu každý řekněte dvě výjimky, které chcete zachovat, zbude jich deset, a ty zbylé zrušíme.

A pan prezident Klaus jim řekl taky skvělý nápad a skvělé řešení. Řekl jim: chcete-li ušetřit výdaje státního rozpočtu, nezbývá nic jiného než plošně zredukovat výdaje. Prostě všechny položky státního rozpočtu se snižují o 10-12 procent, najednou jsou opět k dispozici stovky miliard a pro všechny v téhle společnosti je jednoduchá zpráva: jsme v krizové situaci, musíme něco dělat nemáme čas, nedokážeme vyškrtat jednotlivé řádky, všichni ušetříte 10 procent. Jdeme na to. A opět bych čekal, že vláda zasedne a řekne: „Pane exprezident, to je tak blbej nápad, my to radši uděláme takhle,“ ale oni k tomu neřeknu nic – a hlavně s ničím přiměřeným nepřijdou.

Já jsem také slíbila našim divákům, že se zeptám i na některé jiné věci, takže nyní k České národní bance: hovoří se o tom, že by jejím guvernérem mohl být Vladimír Dlouhý, který byl – nebo možná ještě je – poradcem investiční banky Goldman Sachs. Je to podle vás nějaký problém, nějaké riziko pro českou ekonomiku, kdyby člověk z této mezinárodní globální finanční korporace stanul v čele České národní banky?

Exministra Vladimíra Dlouhého znám z roku 1990, takže už 32 let. Je to nepochybně kvalifikovaný ekonom, o tom není nejmenších pochyb. Kdybych se měl vyjádřit k takovéto jeho nominaci, tak bych řekl, ať nám řekne, jestli nám zavede euro, nebo nám ho nezavede. A podle toho bych odpověděl. Pokud by řekl, že nám ho chce zavést, tak bych řekl – to je naprosto nevhodný kandidát. A pokud by řekl: „je mi jasné, že česká ekonomika potřebuje českou korunu a já budu bojovat za to, abychom si ji uchovali“, tak bych řekl: tak je to dobrý kandidát.

Navážu na euro, které jste zmínil. Evropské bankovky, které jsou v tomto roce na světě dvacet let ve své papírové podobě, jsou známé svým nevýrazným designem. Obvykle je kritizovali, že jsou na nich mosty, okna. Ovšem Evropská centrální banka chce udělat jejich redesign. Guvernérka Evropské centrální banky Lagardeová se při té příležitosti nechala slyšet: „Eurobankovky tu zůstanou. Jsou hmatatelným a viditelným symbolem toho, že v Evropě stojíme při sobě, zejména v době krize. A stále je po nich silná poptávka.“ Souhlasíte s ní nyní v lednu 2022?

 Mně tohle všechno, co citujete, připadá jako úplně nepodstatné. Mně za komentářehodné připadá to, že i evropská měna rychle ztrácí hodnotu. Myslím, že jste ten pojem použila, myslím, že se tomu říká „kvantitativní monetární expanze“. To je přece náramný pojem.

Myslíte „tištění“ eur.

Ano. Snad už většina veřejnosti začíná tušit, že za touto mysliveckou latinou se skrývá velice zavrženíhodná věc, a to je tištění bankovek, kdy je měna znehodnocován, ceny rostou. To je ten důvod inflace. Já vím, že je k tomu jednoduchý argument: „no tak dělá to Amerika, dělá to Brusel, tak to děláme taky. Když se zblázní celej svět, my se zblázníme s ním.“ Ale tak to přece není. My se nemusíme zbláznit s celým světem. Jsou země, které si hledají svoji vlastní cestu. Abych byl konkrétní, myslím, že na chování vlád Maďarska a Polska je vidět, že polský a maďarský zájem je na prvním místě, a to všechno ostatní je na druhém. Tak se má chovat každá vláda. A jestli blbnou v Bruselu, my bychom s nimi blbnout, podle mě, neměli.

Já ještě využiji Vašich zkušeností. Vy jste se v roce 2003 jako předseda poslaneckého klubu ODS podílel na zvolení Václava Klause prezidentem. Je před námi další prezidentská volba. Spekuluje se o řadě možných kandidátů a zaznívá také jméno Vašeho někdejšího politického rivala, nástupce ve funkci, Miroslava Kalouska. Má podle Vás šanci uspět v přímé volbě?

Miroslav Kalousek má dva faktory, jeden pozitivní a jeden negativní. Viděl jsem průzkumy, které jeho potenciál limitují deseti procenty. V tuto chvíli, při desetiprocentním výsledku v prvním kole, se do druhého nedostane. A teď bych měl uvést ten faktor pozitivní. On je nepochybně v tuto chvíli bojovník číslo jedna proti Babišovi, a protože pořád ještě současná politická scéna v České republice je „s Babišem“ a „proti Babišovi“, což považuji za tragický omyl, že to takto je, ale prostě je to tak, nemá význam proti tomu protestovat, takže, on je tou jedničkou v boji s Babišem. To je jeho obrovský klad.

Jeho obrovský zápory je, že on je poměrně známá persona s dlouhou historií, s řadou snadno napadnutelných přešlapů v jeho historii. Například to, že se kdysi dávno pokoušel sestavit vládu s komunisty, tak to je taková zjevná chybička v jeho kariéře. Jinými slovy: proti němu bude snadné bojovat jeho vlastními „zásluhami“. A odhadnout, jak by dopadl? Představme si, jak by mohlo dopadnout třeba druhé kolo prezidentských voleb, kdyby se v něm zrovna utkali tihle dva, to znamená Babiš
s Kalouskem.

Ano, a jak by to mohlo dopadnout?

 To bych byl moc zvědavý. Jedni by říkali „jenom toho ne“ a ti druzí by říkali „toho taky ne“. A jak by to potom dopadlo u těch uren, to bych se neodvažoval se vsadit.

Tak si počkáme na rok 2023.