Vítejte u Aby bylo jasno. Kteří čeští politici jsou hloupí a snadno ovlivnitelní? Proč lze snahu zbavit prezidenta pravomocí přirovnat k Mnichovské dohodě? Jsou Benešovy dekrety plevelem mezi zákony, jak tvrdí někteří politici a komentátoři? A nakolik je pracovní karanténa, kterou chystá vláda, v souladu se zákonem? I o tom budeme dnes hovořit.

Pozvání přijal odborník z Katedry ústavního práva a politologie Masarykovy univerzity, dříve poslanec ČSSD a kandidát Trikolory Svobodných a Soukromníků do Poslanecké sněmovny pan docent Zdeněk Koudelka

Pane docente, Vy jste kandidoval do Poslanecké sněmovny za formaci, která zůstala mimo Poslaneckou sněmovnu, nicméně, to se v loňských volbách stalo téměř 20 % voličů, tedy nejvíce voličům v naší porevoluční historii. Očekáváte nějaké větší společenské pnutí právě v této souvislosti?

Jsem zastáncem integrace v rámci politické sféry. Myslím si, že voličům, kteří nebyli uspokojení, protože volili strany, které se nedostaly do Poslanecké sněmovny, lze nabídnout politickou alternativu, na základě Trikolory nebo ve spolupráci s ostatními subjekty, která bude vyjadřovat racionální, konzervativní názory. A předpokládám, že v příštích volbách, a to nemusíme čekat na volby do Poslanecké sněmovny – budou komunální volby, budou volby prezidenta – bude určitá nabídka k těmto voličům učiněna.

Jste aktivním členem Trikolory. Řekněte, chystá se Trikolora takovou nabídku učinit ostatní mimoparlamentní stranám, eventuálně kterým? Poodkryjte trochu ty plány.

Nyní budou komunální volby a v těch v podstatě rozhodují jednotlivé organizace v konkrétních městech. Myslím si, že budou především sledovány komunální volby v Praze, v Brně a v Ostravě. Já jsem z Brna, a tedy za Brno mohu říct, že bych byl rád, aby byla vytvořena společná kandidátka, kde by byla Trikolora a také ty další, jiné konzervativní, racionální strany.

 Trikolora by si měla nyní v lednu volit předsedu. Kandidují tři osobnosti, paní Zuzana Majerová Zahradníková, pan Ivo Budil
a právník Jindřich Rajchl. Co se podle vás stane? Má Trikolora vyměnit předsedkyni? Vymění ji nebo ne?

Co se stane, to nevím, nejsem prognostik, na to je specialista Miloš Zeman. Nevím, protože ty síly jsou opravdu vyrovnané. Nicméně cítím, že nikdo nedává volební neúspěch, který byl, za vinu současné předsedkyni. Takže to, jestli bude výměna na postu předsedkyně nebo nebude, je otázka, co budou očekávat delegáti od těchto kandidátů do budoucna. Nikoliv, že by se vyčítal neúspěch v posledních volbách.

Pojďme nyní k současné nové vládě. Fialova vláda ve svém vládním prohlášení slibuje zlepšení politické kultury: „do vedoucích pozic vybereme poctivé, kompetentní a důvěryhodné osobnosti.“ Dělá to podle Vás vláda profesora Fialy?

Muselo by se říct konkrétní jméno.

 V té vládě je jich, tuším, osmnáct.

Použil bych současný případ, který byl zveřejněn. Není to členka vlády, je to předsedkyně Poslanecké sněmovny, a je její vyjádření vůči Viktoru Orbánovi a vlastně vzkaz maďarským voličům, že by si ho měli vyměnit.

Říkat občanům jiného státu, koho si mají nebo nemají zvolit do funkce předsedy vlády, mi nepřipadá jako projev dobré politické kultury, ale jako velká drzost. Považoval bych to za neslušné, ať už by to řekl kdokoliv z České republiky vůči jakémukoliv předsedovi vlády Německa, Polska, Maďarska, Francie, Velké Británie. Toto prostě není příklad dobré politiky a předsedkyně Poslanecké sněmovny mě tímto výrokem hrubě zklamala.

Pane docente, já se ptám takto proto, že Vy jste ve svém novoročním blogu napsal, že se „často do rozhodujících funkcí mohou dostat lidé, kteří jsou hloupí a dělají hloupá rozhodnutí“. O paní Pekarové Adamové jste řekl, že to, co prohlásila, byla drzost. Je podle vás hloupá a dělá hloupá rozhodnutí nebo má hloupé výroky?

Někdo může ten výrok nazvat hloupým, někdo drzým. Určitě to není správný výrok. Já osobně ji natolik zase neznám, nesleduji konkrétně její činnost, abych ji mohl zhodnotit. Ten blog, o kterém hovoříte, ten vycházel z určité skepse především vůči Evropské unii a bruselským rozhodnutím.
A považuji vlastně za největší slabinu Evropské unie to, že jednotlivé členské státy do evropských funkcí posílají v zásadě druhořadé politiky anebo politiky, kteří prohráli ve vlastní zemi.

V okamžiku, kdy Andrej Babiš nešel sám do Evropské komise a poslal tam Věru Jourovou, v okamžiku, kdy Angela Merkelová chtěla šéfovat v Berlíně, nikoliv v Bruselu, tak je jasné, že první politická liga v členských státech sedí v hlavních městech členských států. To je dobře. Na druhou stranu dochází k tomu, že první liga není v Bruselu, a pak se nemůžeme divit, že bruselská rozhodnutí jsou taková, jaká jsou. Je-li někde druhá nebo dokonce třetí liga, nelze očekávat prvořadá politická rozhodnutí.

Jako příklad hloupého vyjádření jste uvedl německou ministryní obrany, která chce sankcionovat ruského prezidenta tím, že nebude smět nakupovat v Paříži na Champs-Élysées. Musím se zeptat, abychom nebyli jen v Bruselu a v zahraničí: jsou i u nás ve vysokých politických funkcích podle vás hloupí lidé, kteří dělají hloupá rozhodnutí?

Sleduji to, co se děje na ministerstvu zdravotnictví a co se dělo celé ty dva roky ohledně covidu. Takový nejtypičtější příklad: kdy před dvěma roky, když ta situace začala, byl příkaz nosit roušku, i když jste šla sama po lese. Je přece jasné, že toto je absolutně hloupé rozhodnutí a ministr, který ho vydal, buď můžeme říct, že je obecně hloupý, nebo minimálně v tomto případě jednal jako hlupák. Protože, když jdete sama po lese, nemůžete nikoho nakazit prostě proto, že tam nikdo jiný není. A ne proto, jestli máte či nemáte roušku. A ještě i takový komický příklad byl, že byla povinnost mít roušku i na nudistické pláži, a pamatuji se, že někde u Pardubic chodila policie a kontrolovala na nudistické pláži, jestli lidé mají roušku nebo ne. To je projev hlouposti. A vymáhat hloupá rozhodnutí – to je také hloupost.

Pane docente, vy jste častým kritikem covidových opatření vlády Andreje Babiše. Podal jste dokonce několik návrhů soudu na zrušení opatření ministerstva zdravotnictví. A pokud jde o novou vládu, tak jste napsal, že „nová vláda Petra Fialy má možnost se dosavadnímu hromadnému porušování práv lidí ministerstvem zdravotnictví postavit“. Jak hodnotíte současnou politiku této současné vlády v rámci covidu? Naplňuje alespoň malinko ty možnosti, které podle vás má, nebo jede v zajetých kolejích?

Většinou jede v zajetých kolejích, ale jsou tam i pozitivní příklady. Za pozitivní příklad bych uvedl, že ministr zdravotnictví vychází z toho, že očkování nebrání přenosu viru. Už zavedl, aby se ve školách testovaly děti očkované i neočekávané a od 17. ledna se takto má postupovat i vůči zaměstnancům. To vidím jako pozitivní věc, protože je zřejmé, že očkování nebrání přenosu viru. A pokud testy mají mít nějaký smysl z hlediska bránění přenosu viru, tak se musí vztahovat na všechny. Bez ohledu na to, jestli jsou očkování nebo ne.

Co ale považuji za velmi negativní je, že ministr Válek svojí nečinností vlastně jitří atmosféru v této zemi a u některých profesí, které ještě zatížil odcházející ministr Adam Vojtěch povinným očkováním, tím, že odsouvá revizi příslušné vyhlášky až někdy na polovinu února. Tak vystavuje tyto profese nejistotě. V těchto profesích jsou lidé donucováni k očkování, i když je velká pravděpodobnost, že nakonec ta povinnost bude zrušena, či alespoň výrazně omezena, a to je velká chyba.

Protože, když je někdo nucen k očkování, se kterým nesouhlasí, a i to očkování podstoupí, aby měl pokoj, tak v něm vlastně vzniká nenávist. Když to bude nenávist vůči ministrovi, je to věc ministra Válka. Když to bude nenávist vůči vládě, tak to bude věc vlády. Ale ona se někdy vytváří
i nenávist vůči státu jako takovému. A to je špatné.

Do určité míry se vytváří třeba v souvislosti s tou vyhláškou, o které jste se zmínil, i nenávist a nevraživost mezi lidmi, protože my jsme
v situaci, kdy univerzity a střední školy, chtějí po studentech zdravotnických oborů a oborů sociálních služeb, aby se právě na základě této vyhlášky povinně očkovaly. A pokud to neudělají, tak říkají, že budou muset ukončit studium. Mají vůbec školy právo zbavit studenty možnosti studovat proto, že se neočkují na základě vyhlášky ministra zdravotnictví?

Nemají na to právo. Ten, kdo odmítne povinné očkování, tak jediná sankce je, že může dostat jednorázově pokutu maximálně do výšky 10 tisíc korun. Pokutu uděluje krajská hygienická stanice. Ona má také právo případně očkování kontrolovat. Nikdo jiný. Vysoká, základní, střední škola nemá vůbec právo kontrolovat a zjišťovat a shromažďovat údaje, jestli je student očkovaný, či nikoliv. Pokud to vysoké školy, rektoři, dělají, tak jednají protiprávně.

A uvedu konkrétní příklad, který se netýkal očkování, ale týkal se vynucování testování na zlínské Univerzitě Tomáše Bati ještě, než bylo nařízeno ministerstvem zdravotnictví. Od září se museli testovat na této škole studenti, zatímco na jiných školách ne. Povinnost testování může nařídit ministerstvo zdravotnictví, ne rektor svévolně. A když prošetřovala policie, jestli nedošlo k zneužití postavení, přivlastnění si pravomoci úřadu tímto rektorem, protože zákon tu pravomoc dává ministerstvu zdravotnictví, tak rektor nakonec, aby se vyhnul případnému trestnímu postihu, prohlásil, že on to sice vydal, ale že to nevymáhal. Když někdo vstoupil i bez testu do školy, tak oni to nijak nevymáhali a že to tak bylo od samého začátku zamýšleno, že si to uvědomovali, že to nemohou vymáhat. Vlastně uznal, že nařízení je nezákonné a bránil se případné trestní odpovědnosti tím, že řekl, že to stejně nevymáhali. Takže on studenty podváděl. Rektor, který podvádí vlastní studenty, dělá na ně jakousi habaďůru, že jim zavádí určitou povinnost, o které ví, že ta povinnost je nevynutitelná, to je rektor,
o kterém si nemyslím nic dobrého.

Já se ještě dotknu jednoho pojmu, který přišel spolu s panem ministrem Válkem na ministerstvo, a sice pracovní karanténa pro vybrané profese. Jak se na tento pojem díváte? Je to vůbec v souladu se zákonem? Vím, že se vede diskuse s odboráři, kteří argumentují například zákoníkem práce.

Nařizování karantény po celou dobu covidu bylo z naprosté většiny v rozporu se zákonem. Protože, aby byla nařízena platně karanténa, tak ji musí nařídit krajská hygienická stanice písemně, s tím, že písemnost bude doručena podle správního řádu příslušnému člověku. To, co se děje, že je nařizována po telefonu anebo, že ani není nařizována krajskou hygienickou stanici, ale ředitel školy zavolá rodičům příslušných dětí, to nemá žádnou oporu v zákoně. Toto není správně nařízená karanténa. Takže vůbec mám výhradu k tomu, jak se u nás karanténa nařizuje. A pokud jde o pracovní karanténu, tak já vítám, že se konečně uznává, že covid není nic smrtelného, kde by člověk musel být zavřen a izolován, když nemá žádné příznaky. Jenže, pakliže mohou chodit do práce vybrané profese s covidem, proč tak nemohou chodit ostatní? Tady se zavádí diskriminace – některým povoláním se něco umožní, některým nikoliv. Vidím to tedy tak, že by karanténa pro lidi bez příznaků neměla být žádná.

Pojďme dál od covidu. Využiji Vaší znalosti jak ústavního práva, tak politického zákulisí, a zeptám se, jak zpětně hodnotíte snahy některých politiků zbavit prezidenta Zemana prezidentských pravomocí podle článku 66. Vy jste totiž tehdy poznamenal, že „jednání iniciátorů připomíná jednání Hitlera a dalších signatářů Mnichovské dohody o nás bez nás. Chtít zbavit pravomocí prezidenta, který je při vědomí a je schopen komunikovat, aniž by se příslušné orgány zeptaly, co si o tom prezident myslí, je porušením ústavních základů našeho státu.“ Jaké máte vysvětlení pro to, že politici jednali tak, jak jednali? Oni přece musí ústavní základy našeho státu znát.

Právě proto, že chtěli dosáhnout určitého výsledku, to znamená zbavit prezidenta republiky jeho pravomoci, když už ho nemohou přímo sesadit. A do toho by jim nepasovalo, že by šli za prezidentem republiky a zjistili, že je normálně schopen komunikovat. To, že někdo leží na lůžku, neznamená, že nemůže vykonávat svoje pravomoci. Většina pravomocí prezidenta spočívá v tom, že buď s někým hovoří, nebo něco podepisuje. Já jsem velmi vítal a velmi oceňoval předsedu Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka, že za prezidentem šel a osobně se přesvědčil, jak to s ním je. A ten útok, který byl na Radka Vondráčka a který v podstatě potom vedl k tomu, že nebyl zvolen ani místopředsedou Poslanecké sněmovny po nových volbách, vidím právě jako útok za to, že zkazil tímto svým přístupem určitý pokus, jak prezidenta vyšachovat cestou o něm bez něho.

Podotýkám, že když byl třeba v roce 1975 sesazován prezident Ludvík Svoboda kvůli svému zdravotnímu stavu, tak ho šel osobně navštívit tehdejší premiér Lubomír Štrougal. A o své návštěvě referoval na tehdejším předsednictvu Ústředního výboru Komunistické strany Československa. I když byl Hácha nemocen, byl v Lánech a už nebyl schopen vykonat svoji činnost, tak za ním zajel K. H. Frank, aby se osobně přesvědčil, jak to s ním vypadá. Takže, jestliže i v těchto totalitních dobách se považuje funkce prezidenta za tak významnou, že když se ze zdravotních důvodů má omezit výkon jeho pravomocí, tak ostatní považovali za nutné se osobně přesvědčit, tak to, že chtěl Senát zbavit prezidenta pravomoci, aniž by tam předseda Senátu nebo tehdejší předseda vlády šel, aniž by projevili nějakou chuť tam jít a osobně se podívat, považuji za něco špatného. A to, že tam šel Radek Vondráček, bylo velmi dobře.

Dá se říct, že u některých politiků je nenávist k hlavě státu vyšší než respekt k základům ústavnosti?

Ano. Určitě. Miloš Zeman i koneckonců před ním Václav Klaus jsou významné osobnosti a každá významná osobnost prostě má i významné nepřátele. Takže kdyby to byl člověk bez názoru, tak nikoho nezajímá. Ale protože jak Václav Klaus, tak Miloš Zeman, mají na významné politické otázky své vlastní názory, které jasně vyjadřují a které se některým nelíbí, tak to vede potom k tomu, že někteří politici, kteří nejsou schopni vyhrát prezidentské volby, tu nenávist projevují i způsobem, že by ho případně buď chtěli sesadit nebo alespoň zbavit pravomocí. Jestliže se někomu nelíbí, jak jedná prezident republiky, tak to může změnit v příštích prezidentských volbách tím, že jeho kandidát vyhraje. Pokud ovšem jeho kandidát nevyhraje, nemůže se divit, že budou prezentovány názory jiné.

Pojďme ještě k dalšímu avizovaného tématu. Tím jsou Benešovy dekrety. Někteří politici, například Karel Schwarzenberg nebo Petr Gazdík, říkají, že jsou vyhaslé. Je toto tvrzení na místě, když dosud hrají tyto dekrety roli v soudních sporech?

Právo zná dva termíny: jestli jsou platné a jestli jsou účinné. Benešovy dekrety jsou platnou i účinnou součástí našeho právního řádu. Určitě nejsou vyhaslé a potvrzuje to, že se neustále používají v restitučních sporech. Druhá otázka je ovšem, že už více jak 30 let po listopadu 1989 pořád ještě probíhají restituční spory, že jsou to někdy velmi dlouhodobé soudní věci. Restituční spory by už asi měly být dávno skončeny. Ale prostě nejsou skončeny a Benešovy dekrety jsou u nich pořád používány.

Já si nyní pomohu citátem komentátorky Českého rozhlasu Rakušanové, která začátkem roku uvedla: „Vláda Petra Fialy má teď vynikající příležitost to napravit a poválečných dekretů se v rámci odplevelení Sbírky zákonů elegantně zbavit. Nejsou totiž dneska už ničím jiným než naším vlastním domácím strašidlem zděděným z dob komunismu.“ Lída Rakušanová není jediná, která volá po zrušení Benešových dekretů. Co by se stalo, kdyby skutečně došlo ke zrušení dekretů prezidenta Edvarda Beneše? Znamenalo by to nové kolo majetkových sporů?

 Záleželo by na tom, jakým způsobem by byly zrušeny. Pokud by byly jenom zrušeny bez dalšího, tak platí obecná právní zásada, že se na věci, které vznikly v určité době, používají tehdy platné předpisy – byť již v současné době jsou zrušeny. Uvedu příklad: máme nový občanský zákoník, ale pokud třebas někdo podepsal nájemní smlouvu na byt za platnosti předchozího občanského zákoníku a vznikne spor, jestli nájem vznikl platně nebo ne, bude se používat ne současný, ale tehdejší občanský zákoník. Stejně tak byly třeba zrušeny předpisy o státním občanství, a i dneska je soudy mohou používat.

Takže, kdyby byly zrušeny Benešovy dekrety s tím, že nadále budou používány v restitučních sporech nebo v jiných sporech, které budou řešit nějakou otázku z roku 1945–1946 nebo i 1948, protože Benešovy dekrety nemířily jenom na Němce a Maďary, ale znárodňovaly v podstatě i významný majetek občanů Československa, kteří byli věrni státu, takže, pokud by se takto používali, tak by vlastně jejich zrušení nemělo právní význam. Je to jenom formální věc. Pokud by ovšem byly zrušeny tak, že se ruší od samého svého přijetí zpětně, retroaktivně, to si ani nedovedu představit. To by samozřejmě znejistilo majetkoprávní poměry obrovským způsobem. A tuto věc si nedokážu představit.

Víte pane docent, Vy jste zmínil právní význam. Ale oba víme, že Benešovy dekrety mají obrovský historicko-politický význam, historicko-politický kontext. Já bych jenom připomněla, že jejich zrušení ani revizi nepřipouštěl ani Václav Havel, byť je sám velmi často kritizoval, ale právě zdůrazňoval jejich historický a mezinárodní kontext. Co by případné zrušení Benešových dekretů znamenalo právě v tomto kontextu?

Nedokážu na to úplně odpovědět, protože jako právník vnímám to, že zrušení, které by nebylo retroaktivní, by fakticky pro restituční spory velký význam nemělo. Jestli by se to používalo v určitém politickém diskurzu, v nějakém politickém boji, protože například Benešovy dekrety platí samozřejmě u nás i na Slovensku, tak by byla otázka, jestli to, že budou zrušeny v jednom státě, bude mít vliv na politiku druhého státu nebo nebude. Takže na to nedokážu odpovědět. Z hlediska právního samo o sobě by jejich zrušení nemělo přímý důsledek na probíhající restituční spory, ledaže by byly zrušeny se zpětnou účinností, a to si nedokážu představit.